POHNUTÉ OSUDY Místo olympiády světovou pornohvězdou. Andreu Absolonovou zabil nádor na mozku Lidé Lidovky.cz puede transferir bitcoin a la aplicación de efectivo

PRAHA Předpovídali jí skvělou budoucnost. Tohle bude nová Milena Duchková, psalo se odkazem na legendární vítězku olympiády z roku 1968. Předpovědi ale Andrea Absolonová nenaplnila. Když se připravovala na hry v Atlantě 1996, zradila devatenáctiletou skokanku z desetimetrové věže páteř a prakticky ukončila její kariéru. Neupadla ale v zapomnění, stala se z ní světová pornohvězda. Ne však na dlouho, v 27 letech podlehla rakovině mozku.

Vždycky byla živé dítě. Když se šestiletá Andrea Absolonová jednou vydala s maminkou a čtyřletou sestrou Lucií na plavání v Praze na Slavii, změnilo jí to život. Malé dívky si pobyt v bazénu užívaly, vrhaly se z bloků bezhlavě do vody. Ízením osudu se na tom samém místě objevil skokanský trenér Karel Trpka. „Šel pak za naší mamkou a říkal jí, že v nás vidí velký talent a jestli bychom se prý nechtěly přijít podívat na jeho trénink,“ vypráví Lucie absolonová.

Un pak už a šlo rychle. „Hned se nám to se sestrou zalíbilo a začaly jsme chodit pravidelně skoro každý den,“ líčí. Oběma se začalo nesmírně dařit, s lehkostí zvládaly těžké skoky. Už tehdy bylo vidět, že z téhle dvojice holek de mohly být v budoucnu velké hvězdy. V deseti letech se trénování Andrey ujala Michaela Musilová-Ľuptovská. Nejprve pilovaly dovednosti v Praze, později přišel přesun do Pardubic.

„Para bylo někdy v devadesátém nebo jednadevadesátém. V Pardubicích totiž díky mně založili tréninkové středisko mládeže, “říká pro LN bývalá trenérka. Tou dobou už moc dobře věděla, že má možnost „vybrousit“ skokanský diamant. „Z lidí, které jsem trénovala, byla ona nejlepší. Pokud chcete být v tomhle sportu úspěšní, musíte umět podobné věci jako v gymnastice. Tedy mít dobrou orientaci v prostoru, ohebnost, pohyblivost a taky se nesmíte bát. Na strachu spousta skokanů skončí, abyste se vrhnuli z výšky, musíte překonat zábrany. “Umělkyně zkoumá hranici mezi uměním a pornografií. Yo a, k čemu je dobré nahé tělo

Andrea však měla pro strach uděláno. Milovala vodu i skoky z výšky – tola ideální kombinace. „Měla silnou vůli a všechno zvládala poměrně snadno, navíc s s ní dobře pracovalo,“ líčí Musilová-Ľuptovská. Za Andreinými úspěchy ale byla i tvrdá dřina a odříkání. V Pardubicích trénovala čtyři hodiny denně, chodila tam na sportovní gymnázium a domů do Prahy se vracela jenom na víkendy. Pětkrát českou mistryní

„Byl to nejhorší okamžik mého života. Prprií, co mě napadlo, bylo, že ségra umře. Celé noci jsem probrečela a snažila se zahnat myšlenky na to nejhorší. Nemohla jsem uvěřit, že něco tak hrozného potkalo zrovna ji. Trpěla šílenými bolestmi hlavy, ze dne na den den lěla ochrnutou půlku těla a obličeje. Přes to všechno byla velice pozitivní a odhodlaná bojovat a to nám dávalo obrovskou naději, “vzpomíná sestra Lucie.

Třináctého srpna 2004 operoval Andreu profesor Vladimír Beneš. Po několikahodinovém zákroku oznámil, že se povedlo nádor odstranit, ale že je třeba vyčkat na výsledky testů. „Bohužel 14 dní poté přišla hrozná zpráva z histologie, jednalo se o nejhorší stupeň zhoubného nádoru. Pak teprve začalo peklo, “říká sestra. Zrádný glioblastom už metastázoval do dalších oblastí Mozku.

Nezabrala chemoterapie ani ozařování, Andree nepomáhaly léky na tišení bolesti, prokřičela spoustu nocí. Nic nedokázalo zastavit rychle se zhoršující zdravotní stav. Zoufale se snažila pomoci i Lucie Absolonová. „Byla jsem v kontaktu s klinikami po celém světě, ale nikdo jí nedával ani trochu naděje. Přesto jsem ale do poslední chvíle věřila v zázrak. Bohužel nepřišel. “

V té době jsem byla po operaci kolena a musela jsem se skoky na čas skončit. Odjela jsem na rok do Španělska a pak na čtyři roky do EE. UU. Tehdy se naše cesty rozešly. Neměla jsem tedy možnost ji v nemocnici navštěvovat, komunikovaly jsme pouze prostřednictvím correo electrónicoů. Byla to pro ni určitě rána, ale jak byla statečná ve skákání, tak i v normálním životě a po pár probrečených týdnech se s neúčastí na olympijských hrách a kakem kokem kokinké kariéry sm iilaila.

Tak to víte, že mi to nabízela, já mám ale fobii z letadel a dobrovolně by mě do „Anduly“ nikdo nedostal. Ona naopak jezdila se mnou na závody v cliffdivingu – to jsou adrenalinové skoky do vody ve volné přírodě ze skály odvykle 16 metrů a výše. Jeden tento závod máme i každý rok tady u nás v Čechách v Hříměždickém lomu. Já skákala a ona tam byla jako rozhodčí. Po její smrti je tento závod Pojmenovaný jako memoriál Andrey Absolonové.

První roky to by it hodně těžké, nemohla jsem s s její smrtí vyrovnat. Stále se mi vracely vzpomínky pouze na poslední čtyři měsíce jejího života. Pořád jsem viděla umírající vystrašenou sestru, která trpěla hroznými bolestmi, a ten bezmocný výraz v jejích očích, když už cítila, že boj prohrává. Ty hezké vzpomínky na ni vrátil aum můj synek, který má stejný úsměv, jako měla Andrea …

banner